Ruční vazba knih od složky
po hotové desky

Knižní blok je celý vnitřek knihy: soubor složek nebo listů spojených tak, aby se daly otevírat, číst a přitom vydržely opakované namáhání. Všechno ostatní — desky, potah, hřbetní gáza, kapitálek — je vrstva, která blok chrání a drží pohromadě. Když se blok udělá špatně, žádná vazba to nezachrání; kniha se buď nebude otevírat do roviny, nebo se po několika desítkách otevření začne trhat u hřbetu.

Základní stavební jednotkou bloku je složka: několik archů papíru vložených do sebe a přeložených napůl. Čtyři dvojlisty vytvoří složku o šestnácti stranách, tři dvojlisty o dvanácti. Čím silnější papír, tím méně dvojlistů do jedné složky patří — jinak vznikne u hřbetu klín, který vnější listy vytlačuje ven a po ořezu se projeví nerovnoměrnou šířkou stránek.

Složky se skládají po jedné, kostící se vede přehyb od středu k okrajům, aby se vzduch vytlačil ven a papír se nezvlnil. Přeložený arch se nechá chvíli v zátěži; papír má paměť a čerstvý ohyb se rád vrací. Teprve srovnaný stoh složek se srazí na hlavu a hřbet a označí se — nejčastěji šikmou čárou napříč hřbetem, která okamžitě ukáže, jestli je pořadí složek správné.

Než začnete šít

Před šitím se na hřbet vyznačí polohy stehů. Rozvrh není libovolný: krajní stehy se posazují asi patnáct milimetrů od hlavy a paty, ostatní se rozdělí rovnoměrně mezi ně. U vazby na vazy odpovídají pozice stehů poloze motouzů či pásek, na kterých blok visí. Propíchnout se dá šídlem přes šablonu z tuhého papíru vloženou dovnitř složky — je to rychlejší a přesnější než měřit každou složku zvlášť.

Měkká vazba

U měkké vazby tvoří obálku jediný ohebný materiál — silnější papír nebo tenká lepenka — nalepený přímo na hřbet bloku. Kniha je lehká, levná a rychle hotová, ale hřbet nese veškeré namáhání sám. Pokud je blok šitý a obálka má na hřbetě předem vyrýhované ohyby, vydrží měkká vazba překvapivě mnoho; lepený hřbet bez šití je naopak nejkřehčí řešení, jaké se v knihařství používá.

Tuhá vazba

Tuhá vazba pracuje s deskami z lepenky, které jsou od bloku oddělené drážkou. Blok visí na tkanicích, gáze a předsádkách, desky se otevírají kolem drážky a samy o sobě chrání ořízku před otlačením. Kniha je těžší a výroba trvá déle, ale konstrukce rozděluje zátěž mezi několik prvků, takže případné poškození bývá opravitelné bez rozebrání celé knihy.

Koptská vazba

Koptské šití spojuje složky řetízkovým stehem přímo do desek, bez hřbetní krytiny. Kniha se otevírá do naprosté roviny a šití zůstává viditelné, což z něj dělá součást vzhledu. Cenou za to je odhalený hřbet: prach a mechanické namáhání jdou přímo na nit. Pro skicáky, zápisníky a knihy, do kterých se kreslí přes celý rozevřený formát, je to přesto obtížně nahraditelné řešení.

Japonská vazba

Japonská vazba nešije složky, ale jednotlivé listy provlečené nití skrz otvory vedené rovnoběžně s hřbetem. Vznikne úzká, dekorativní a velmi pevná vazba, která se ovšem neotevírá do roviny a vnitřní okraj stránky zůstane vždy částečně nečitelný. Hodí se proto tam, kde je tisk jen na jedné straně listu a kde má sazba dostatečně široký vnitřní okraj — tedy pro sešity, katalogy a jednostranně tištěné soubory.

Strojně vyráběný papír má vlákna orientovaná převážně jedním směrem. Podél vlákna se papír snadno a rovně ohýbá, napříč klade odpor, láme se do schůdků a po navlhčení se zvlní. V knize proto musí vlákno vždy běžet svisle, rovnoběžně s hřbetem — u listů bloku, u předsádek i u potahů.

Směr se dá zjistit jednoduše. Proužek papíru se ohne nejprve v jednom, pak v druhém směru bez přehnutí: ve směru vlákna klade menší odpor. Druhá zkouška využívá vlhkost — navlhčený pruh se stočí kolem osy vlákna. A třetí, nejrychlejší: natrhněte okraj oběma směry, podél vlákna vznikne poměrně rovná trhlina, napříč roztřepená a klikatá.

Na co se dívat při nákupu

Ořez srovná tři strany bloku do roviny a otevře složky, které byly po přeložení uzavřené. Řeže se v knihařském lisu nožem s dlouhou fazetou nebo na páce; podstatné je, aby řez šel vždy shora dolů po tenkých vrstvách, ne jedním násilným tahem. Nejprve se ořezává přední ořízka, pak hlava a nakonec pata.

Hlazení ořízky se dělá kosticí nebo achátem po předchozím lehkém naklížení. Povrch tím zhoustne, lépe odolává prachu a získá tichý lesk, který je u ruční vazby jedním z mála zdobných prvků, jenž má zároveň praktickou funkci.

Zlacení v podobě, v jaké je dostupné běžné dílně, znamená horkou ražbu přes zlatící fólii. Razidlo se nahřeje, otiskne přes fólii do potahu a barvivo se přenese. Rozhodující jsou tři veličiny: teplota, tlak a čas — a najít jejich poměr lze jedině zkouškou na odřezku téhož materiálu. Slepotisk pracuje stejně, jen bez fólie: otisk vzniká pouhým stlačením a ztmavnutím materiálu, výsledek je decentní a u usně velmi trvanlivý.

U obou technik platí, že méně je víc. Ražba na hřbetě, která nese jen název a jednoduchou linku, vypadá po deseti letech stále dobře; přezdobený hřbet se opotřebuje nerovnoměrně a zlato z vystouplých míst zmizí první.

Kostice, šídlo, jehly s tupým hrotem, lněná nit, plochý štětec, řezák s odlamovací čepelí, kovové pravítko, řezací podložka a dvě rovné desky se zátěží pokryjí naprostou většinu operací u prvních knih. Teprve pak dává smysl přidat šicí rám, knihařský lis a nakonec páku či nůž na ořez.

Prostor je stejně důležitý jako nářadí. Potřebujete stůl, na kterém se dá pracovat vestoje, plochu na sušení pod zátěží a suché místo pro papír, který se nesmí skladovat nastojato ani u vnější zdi. Vlhkost a teplotní výkyvy poznamenají papír dřív než jakákoli chyba v technice.

Mendraluevo je redakční projekt zaměřený výhradně na ruční vazbu knih a práci v knihařské dílně. Publikujeme texty, postupy a poznámky k materiálům; nenabízíme zakázkovou vazbu, kurzy ani prodej nástrojů. Pokud narazíte na nepřesnost, chcete upřesnit některý postup nebo navrhnout téma, které v textech chybí, napište nám e-mailem.

Více o tom, proč projekt vznikl a jak s materiály pracujeme, najdete na stránce O projektu.